Jsem infantilní. Včera jsem si koupila bombičkové pero s fialovými náplněmi a dnes jsem s ním psala do všeho možného..dokonce přemýšlím o tom, že budu psát dopisy. Kdyby někdo chtěl poslat dopis, tak řekněte. Náplní mám dost. Ale znáte mě, já to nikdy nepošlu.

Nesnáším burany v autobusu, mohla bych je rozdělit do několika kategorií.

Buran č. 1 smrdí, nejlépe něčím tak netradičním jako je aceton, toluen apod.
Buran č. 2 je známý řidiče a i přesto, že sedí o dvě sedačky dál, si chce povídat, takže mu nezbývá nic jiného než řvát. Vy samozřejmě chcete spát. Jako vždycky.
Buran č. 3 si po chvíli otevře nějaký hnus jídlo, co smrdí jako kombinace hermelínu, cibule a romadůru a je mu jedno, že chcete prorazit hlavou sklo.
Buran č. 4 při žraní toho něčeho nahlas mlaská.
Buran č. 5 si při mlaskání dovede pískat s rádiem.
Buran č. 6 je kombinací všeho výše uvedeného.

Při těchto chvílích lituju toho, že jsem vyhodila tu prošlou třezalku (pilulky), nebo že se nedokážu proměnit v příšeru typu Hulk.

Koukněte se na předchozí post a komentář k němu. Nějaký spam mi píše hrozně lichotivý spam komentář XDDDDDD

Těšim se na 25.3. <3

Něco jsem vám napsala, omlouvám se za divný formátování, má to být trošku posunuté. Si to přečtěte, musela jsem se vypsat z toho stresu. XD aféra děsivá taštička

Nic víc.

where is your cell phone? Somewhere under my…well I don’t know.

your hair? Shining and smiling.

your mother? Snores, but I love her.

your father? Passed away.

your favorite food? gnocchi with spinach or pesto

your dream last night? Not satisfying

your favorite drink? It’s constantly changing. (Green tea for now)

your dream/goal? To erase (or whatever) that ugly spot of dead spider from my wall.

what room are you in? In MY room.

your hobby? Haven’t decided yet

your fear? Being stupid

where do you want to be in 6 years? Young, powerful, investigative and successful film producer in Hollywood XDDDDDDDD

where were you last night? my bed

something that you aren’t? Slut

muffins? Ughm…

wish list item? New York City.

where did you grow up? Slaný

last thing you did? Cuddling my new pink coat <3

what are you wearing? Night suit.

your tv? Hasn’t been born yet.

your pets? Babu, Black, Tomáš, Bedřich, Tequila (DOGS)

friends? Come and leave.

your life? Used to be really tough.

your mood? Ecstatic.Said bye to all these fucking exams!

missing someone? It’s weird but…no.

vehicle? Why.

something you’re not wearing? Rejoice

your favorite store? Zara, Bershka, Pull and Bear

your favorite color? Navy blue.

when was the last time you laughed? Today

last time you cried? Last Tuesday.

your best friend? Pajynka

one place that I go to over and over? Prague.

one person who emails me regularly? Mr. Spam

favorite place to eat? Boulevard Bageterie

Bold what’s you, or what you like, or what you’ve done.

My personality:

I’m loud only when I’m high.

I’m obnoxious.

I’m sarcastic.

I’m cocky.

I cry easily.

I have a bad temper.

For the most part, I don’t like people.

I’m easy to get along with.

I like to fight.

I have more enemies than friends.

I’ve smoked.

I’ve smoked weed.

I drink coffee.

I clean my room daily.

My appearance:

I wear makeup.

I wear a piece of jewelry at all times.

I wear contacts.

I wear glasses.

I’ve had braces.

I have braces.

I change my hair color often.

I straighten my hair often.

My ears are pierced.

I have small feet.

Relationships:

I’m in a relationship now.

I’m single.

I’m crushin’.

I’ve missed an ex before.

I’m always scared of being hurt.

An ex has physically abused me at least once.

I’ve told someone I loved them when I didn’t.

I’ve told someone I didn’t love them when I did.

I’ve been in love more than two times.

I believe in love at first sight.

I believe lust is more important than love.

Friendships:

I have a best friend.

I have at least ten friends.

I’ve gotten a phone call in the last 48 hours from a friend.

I’ve beaten up a friend.

I’ve been in a serious fight with a friend.

I can trust at least five people with my life.

Experiences:

I’ve been on a plane.

I’ve been on a train.

I’ve left the state/province.

Someone close to me has died.

I’ve taken a taxi.

I’ve taken a city bus.

I’ve taken a school bus.

I’ve gone bungee jumping.

I’ve made a speech.

I’ve been in some sort of club.

I’ve won an award.

I’ve spent 24 hours on the computer straight.

I’ve been in a physical fight.

Music:

I listen to country.

I listen to pop.

I listen to techno.

I listen to rock.

I’m one of those people who play songs repeatedly until I hate it.

I hate the radio.

I download music.

I buy CD’s.

Television:

I spend at least six hours a day watching television.

I watch soap operas daily.

I’m in love with Days Of Our Lives.

I’ve seen and like The OC.

I’ve seen and like One Tree Hill.

I’ve seen and like America’s Next Top Model.

I’ve seen and like Popular.

I’ve seen and like House.

I’ve seen and like 24.

I’ve seen and like CSI.

I’ve seen and like Everwood.

Family Life:

I get along with both of my parents. Sometimes

My biological parents are still together.

I have at least one brother.

I have at least one sister.

I have at least one step brother/sister.

I have at least one half brother/sister.

I’ve been kicked out of the house.

I’ve ran away from my home.

I’ve sworn at my parents.

I’ve made my parents cry.

I’ve lied to my parents.

I’ve lied to my parents about where I am.

I’ve lied to my parents about what I’m doing.

I’ve lied to my parents so I’d be allowed out.

I’ve walked out when I’ve been grounded.

Hair:

I’ve been brown.

I’ve had streaks.

I’ve cut my hair in the past year.

I’ve dyed my hair in the past year.

I’ve been blonde.

I’ve had black.

I’ve been red.

I’ve been light brown.

I’ve been medium brown.

I’ve had purple/pink.

I’ve been blue/green.

I’ve gotten my hair thinned.

I use conditioner.

I’ve used silk therapy.

I’ve used hot oil treatments.

I’ve curled my hair.

I’ve straightened my hair.

I’ve ironed my hair.

I’ve braided my hair.

I’ve had/want dreadlocks.

School:

I’ve thrown something at a teacher.

I’ve yelled at a teacher.

I’ve been suspended.

I’ve had an in-school suspension.

I’ve been sent to the principal’s office.

I’ve walked out of class.

I’ve skipped an entire day of school.

I’ve skipped a whole month of one certain class.

I’ve failed a test.

I’ve cheated on a test.

I’ve helped someone else cheat on a test.

I’ve failed Art.

I’ve failed P.E.

I’ve failed Math.

I’ve failed another class.

A teacher has called my parents.

I’ve been caught skipping.

Next is Pól.

Už dávno jsem zjistila, že inteligence není všechno, co můžeme lidem nabídnout, pokud chceme být kvalitní jednotky lidské rasy. A i pokud máme víc než jen to, tak nám nepřísluší pohrdat ostatními. I když to obrovské množství lidí dělá. I já, ano. Ale proboha k čemu to je? Drtivá většina těch, co musí nutně někým pohrdat, je ve skutečnosti nespokojená sama se sebou a potřebuje to jen zakrýt tím, že své problémy přenese na někoho jiného. Je to tak. Další množina to dělá jen tak, z nudy. A pokud to dělá veřejně, tak z toho má navíc možná nějakou tu zvýšenou hladinu adrenalinu. Je to povrchní, děsně povrchní. Ale copak jsme Esmeraldy, abychom někdy nebyli povrchní? XD

Připadá mi, že období, kdy jste svobodní, bez závazků, jste vysokoškoláci, víte, co chcete, máte jasno a víte, že na vás čekají sakra skvělé věci, je to nejlepší. Nojo, začínám být dost patetická.

Minulý týden se udály zvláštní věci. Moje paměť se oživuje ještě teď, nejlíp v noci, kdy mám správně spát. Vždycky si vzpomenu na něco, co jsme s děvčaty dělaly a začnu se hrozně smát, až mi péra v matraci praskaj. Třeba brčko. No nic XD. Dám vám tip -> pokud chcete, aby se noc zvrhla v něco fakt divokého, tak si dejte trochu vína a povídejte si o sexu, masturbaci, bisexualitě apod. a pak jděte ven a tam si dejte hodně vína. Vážně si nejsem jistá, jak jsme se dostaly s P domů, protože já jsem kouřila jednu cigaretu za druhou a mezitím se hystericky smála a plakala a P zase nevěděla, kudy máme jít. Ještě štěstí, že jsme se plazily po Žižkově, protože jinak bychom nepotkaly ty dvě cikánské prostitutky, které nám poradily cestu. Jasně, že znaly název ulice – ve vchodě domu jsou erotické kabinky. Hahah. A víte, čím nejvíc okouzlíte muže z New Yorku? Když jim prozradíte, že jste zrovna úspěšně složili zkoušku z dějin USA! Nic moc, co XD

Zajímavá je moje choutka vlastnit cokoliv vidím, jakmile mám určitý počet promile v krvi. To klidně seberu i ušmudlanou zavšivenou čepici a diář nějakýho masovýho vraha odložené na parapetu domu. Prostě nějakého.

Rozhodla jsem se podstoupit self-destruction koukáním na 1001 films you must see before you die, což vypadá jako docela dobrá podmínka, ale vtip je v tom, že nevíte kdy zemřete. Takže co když zemřete s tím, že jste viděli 998 filmů? To by mě fakt nakrklo.

Jsem ráda, že pajynka zase píše.

A se zvráceným potěšením zjišťuju, že se ze mě stává úchyl a stalker a že mě to baví XD hihi.

Někdy v období před týdnem jsem se dívala na čétédvacetčtyři, kde probíhal rozhovor s nějakým asi hodně skvělým IT, protože se tvářil dost důležitě. Poučoval mě o tom, že si mám alespoň jednou za půl roku změnit heslo, který bude obsahovat písmena, znaky, číslice jinak si mě všichni najdou. Ale jsem snad Bůh, abych myslela ještě na tohle? XD Tak se přiznejte: Jak často si měníte heslo?

Vážně se těším na léto. Hodláme s MUP holkama odjet na pracovní stáž do USA nebo někam, kde nám bude příjemně teplo (a příjemně teplo může být jen u moře), ale kde bude taky dostatek hezkých, inteligentních, problematických chlapců. Což je dost prekérní situace, protože jsem si našla oblibu jen v Britech. A odkdy je v UK příjemné teplo, ha?

Za pár posledních dnů jsem nasbírala pár podstatných faktů, který zcela určitě nijak neovlivní můj život. No možná ten rybí tuk.. ->

Neměla bych se denně dívat na 5 dílů Six feet under, protože jsem člověk s labilní psychikou, která nesnese u každého dílu pateticky brečet. Výhodou je, že si pročistím dutiny v mém období zákeřný rýmy. + se mi zdají sny, ve kterých se David s Keithem rozejdou, což mě taky velmi stresuje.

Hannah Montana má pupík. V posledním díle, který jsem viděla totiž klečela a když zvedla nohu, tak se jí vyrýsoval pěknej nepřehlídnutelnej tukovej varhan. Hahah.

Začínám se stávat total freak osobou, která běží křičet na svou mámu za to, že jí bezdůvodně otevřela skříň a pak si uvědmí, že si ji otevřela sama.

Rybí tuk se polyká v obrovských rozpustných kapslích, které vypadají hrozivě a taky se dost hrozivě můžou zaseknout v krku, ale ne jako celý párek. Ne že bych to zkoušela…/

Hlavou se mi v posledních pár dnech honí otázka, jaké to je zabít člověka, kterého zároveň milujete a nenávidíte. Nemusíme si vykládat o tom, že milovat a nenávidět jsou dva odlišné koncepty citů, že ne. Měla bych asi míň číst a míň uvažovat nad podobnou problematikou, ale asi mě prostě jenom nebaví řešit obyčejný problémy.

Nejsem technický typ. Absolutně ne. Zjistila jsem to tak, že jsem si radši koupila žehličku na vlasy Remington Shine Therapy místo hloupé baterky do mého maličkého notebooku. Je mi jasný, že další měsíc nebude moci fungovat samostatně bez své elektrikou napájené pupeční šňůry, ale co s tím můžu dělat?

Nábytek nebudu mít z Ikea. Nějak mě ten jejich koncept nábytku znechutil a raději jsem se poohlídla jinde po mnohem mnohem více sexy nábytku. Sice nebude bílý, ale ne vždycky je bílý nábytek úplně ideální. A ne vždycky je bílý nábytek přesně to, co chcete.

Chtěla jsem jeden celý odstavec strávit pomlouváním druhů osob, které nemůžu vystát, ale! Uvědomila jsem si (ne, já to vlastně vím už dlouho XD), že jsem zkrátka lepší než oni a jsem teď tak nad všemi lidmi bez hodnot a nad lidmi předstírajícími nějaké hodnoty povznesená, že se svou povzneseností dotýkám vesmírných družic. Zpátky na zem mě sráží jen myšlenka na ten nedoručený mail od profesora fonetiky. Bože, co ten chlap celé dny dělá místo opravení mý práce? Pouští si filmy od Woodyho Allena?

Otřela jsem švédskou utěrkou moleskine zápisník, abych si tam mohla napsat jeden quote od Paula Coelha.

Forgive but not forget, or you will be hurt again. Forgiving changes the perspectives. Forgetting loses the lesson

Přijde mi to geniální. Samozřejmě o tom psal na fb, i když si nejsem úplně jistá, jestli to tam vážně píše on nebo někdo jiný. Každopádně pokud je to on, tak je od něj vážně hrozně milý, že mi tam na wall píše takové hezké a přínosné věci.

Při dočtení Everyman od Philipa Rotha jsem jenom seděla (v autobusu) a koukala ven z okna, což bylo trochu nesmyslný, protože to okno bylo zamlžený a navíc zamrzlý kvůli neschopnoti řidiče zapnout topení místo foukání studeného vzduchu (ale to je jiný příběh). Zkrátka si připadám, že v poslední době se na mě ze všech médií a ze všech stran valí problém stáří. Viděli jste někdo film Dvojrole – v hlavní roli Tereza Brodská? A taky jsem otevřela ten moleskine zápisník (už otřený) a zjistila jsem, že jsem si tam psala, co budu dělat až mi bude 60. Cože? Takže ona byla chvíle, kdy jsem se dívala do budoucnosti, ale já jsem tak úžasná, že přeskočím několik dekád a plánuju si důchod. Každopádně jedním z těch podstatných plánů určitě bylonesmrdět a nosit norkový (pokud možno fake) kožich. Když jsem později šlapala z autobusového nádraží a snažila se nezačít vzteky dupat do toho zasranýho neodklizenýho sněhu, říkala jsem si jak mě mrzí, že se nedožiju roku 2100, protože to bude hrozně super změna v čísle.

Objevila jsem v sobě potenciál hypochondra a vím, že už jsem o tom psala na té jedné sociální síti, ale nechte mě o tom promluvit i tady, prosím XD Zkrátka mám v krku nějaké divné věci, které při polknutí prasknou a krvácí a připadá mi to hrozně fajn. Navíc do této bolesti pořád kýchám a vždycky při takovém kýchání se mi vzedme notebook, co leží na mých nohách a já se o něj bojím. A vůbec teď vypadám jako mrtvolka, s těmi bledými tvářemi a kruhy pod očima, ale zvláštní je, že si tak připadám hrozně hezká. Toť k mé hypochondrii.

Těším se, až si vyzvednu věci z forever21, protože to pro mě bude mít zvláštní vánoční kouzlo. Byla jsem z toho vybírání tak zmatená, že jsem zalosovala a kromě toho nejúžasnějšího trika s mašlí na rameni prakticky nevím, co mám očekávat. A vím, že bych se mohla podívat do odeslaných mailů na tu objednávku, ale přece nejsem hloupá. Žejo.

Definitivně budu mít šedivý koberec v pokoji. Utěšuju se tím, že fialová s šedivou mi příjde jako ucházející kombinace. Samozřejmě jsem chtěla bílej hnědej nebo krémovej, ale koberce Slaný zkrátka podporujou jenom oranžovou, vyblitě neurčitou a modrou barvu. Podle mě.

Zjistila jsem, že grep se dá celkem slušně jíst na způsob Emily, ale musíte být dost ostražití, protože stříknutí do oka není příjemný. Zvlášť když sedíte na recepci a vaší povinností je obšťastňovat lidi úsměvy a zářivým pohledem. Což nikdy nedělám. Samozřejmě.

!!!Plánuju!!! úžasný věci.

Miluju, jak mě rozčilují věci a události, při kterých ostatní zůstávají v klidu a naopak já jsem většinou apatická a krčím rameny nad situacemi, při kterých ostatní kolem mě křičí a zmítají se v hysterické křeči. No dobře, přeháním, ale například dneska -> Měli jsme test z anglického jazyka, na který jsme se připravovali podle určitých kritérií. Nakonec jsme ale dostali test vytvářený podle jiných kritérií a ani jsme neměli šanci ho stihnout napsat. Což je celkem v prdeli, protože musíme mít 70% a jsem si jistá, že 30% pokrývalo cvičení, které jsme zrovna s ženama nestihly XD A místo toho, abych se chystala spáchat brutální vraždu nebo něco podobného, tak jsem se jen smála a rozverně svačila rohlík.

A teď co mě zase vytočilo. Film Pollyanna, na který bych se samozřejmě dobrovolně nekoukla (nápad jedné šílené excentrické profesorky).  Nějaká drzá dívka si myslí, že pokorou a pozitivním pohledem na svět všechny spasí. Takže podle ní bych měla být například vděčná za to, že mám 2 ruce, kterými si můžu každý hnusný ráno vyčistit zuby pastou s fluorem (za kterou jsem tedy taky opravdu vděčná) a za to, že má den zrovna 24 hodin, protože číslo 24 je přece takové pěkné a úplně nám stačí. To už bych snad radši byla jako Schopenhauer s jeho myšlenkou “život je jedno velké trápení”, protože by mě asi neustálé vymýšlení důvodu proč být v tomhle okamžiku vděčná prostě zabilo.

Jsem teď tak strašně sociálně zamrzlá. Školu do toho moc nepočítám, i když bych dost dobře mohla. Vím o sobě, že jsem introvertní a že už mi dva různí odborníci říkali, abych mluvila víc o svých pocitech, a že když se mi nechce, tak prostě mlčím a nikdo se mnou nic neudělá. Na druhou stranu ale teď potřebuju zrovna s někým mluvit a buď mám pocit, že mě nikdo nechce poslouchat, anebo nemám čas. Spíš je to taková hloupá kombinace obou. Vlastně mi  to ani moc nevadí, protože mám tolik práce, že si ani nějaký pocity neuvědomuju (s výjimkami, kdy ležím v posteli a snažím se usnout). A je mi takhle krásně. Už od pondělí je mi neuvěřitelně krásně a volně a nechápu to. Možná, že některé ztráty prostě stojí za to.

Připadám si hrozně protiproudově, jak si tu tak píšu samotný text a ani se nesnažím sem vkládat nějaké fotky, protože jsem si všimla, že jsou teď u ostatních hrozně populární. Jenomže já za a) nemám nic, co by doopravdy fotilo (kromě mého cellphoneu), za b) nikdy mě nenapadne, že bych měla zrovna teď fotit, za c) napadne mě to tedy výjimečně, když jím a to by byla po určité době dost nuda.

V rámci jednoho impulsu, kdy jsem chtěla udělat něco hodně nečekaného, jsem si zkusila ofinu přehodit na druhou stranu. Ano, člověk je občast takhle zoufalý. Každopádně se nic nezměnilo, jen jsem se utvrdila v tom, že naše obličeje vážně nejsou symetrické (jak jsem se dozvěděla z pořadu s těmi divnými dětmi, co je tak baví chemie a fyzika)

Filmy, na který bych měla jít do kina v lednu: New York, I love you, The Imaginarium of Dr. Parnassus, Play it again Sam, Up In The Air. Ale samozřejmě je to bez šance. Takže očekávám při troše toho štěstí (a když budu velmi pokorná), že se s těmito filmy setkám možná na svém maličkém MSI.

Mé hlavní předsevzetí? Naučit se jíst koblihu tak, aby mi z ní při kousnutí nikdy nevytekla marmeláda.
Je v tom dost ironie, jak se dá správně pochopit. Ironická zůstanu, víte? Taky naivní, žárlivá a šílená. Nevím jaký bude rok 2010 a vy to taky nevíte. Nikdo neví, jestli fakt přestanete hubnout, začnete jíst zdravě, najdete si muže/ženu svých snů, budete se víc učit, vykašlete se na školu a najdete si práci, najdete smysl života anebo jej naopak ztratíte, nebo změníte od základu některé své vlastnosti. Rozhodně mi ale připadá dost divné nechat se unést tím, že začíná nový kalendářní rok a očekávat, že teď je ta nejlepší chvíle na změny, na nový začátek, na revoluci a na převrat. Protože tak to vážně není. Budoucnost se nedá žít a nedá se připravovat, dá se na ni čekat a taky se dá ovlivňovat rozhodnutím. Jak ale řekl jeden hodně vážný pán “samé ladění a nikde žádný koncert”. You know what I mean. Je mi jedno, jestli to zní moc negativně, realisticky, pesimisticky (co si v tom najdete), protože tu nejsem od toho, abych plnila vaše přání, což je určitě obrovská novinka XD
Díky svému bojkotu Silvestra mi byla nadělena noc plná překrývání snů a halucinací. Ne, špatné drogy jsem si nevzala a nevím z čeho jsem měla takové horečky, ale druhý den jsem byla celkem v pořádku, takže mě dost možná také unesli mimozemšťané a dělali na mě zvrhlé pokusy, zatímco jste si slavili.
Měla jsem napsán novoroční spot, který jsem se rozhodla nepublikovat, protože jsem byla v tak divné náladě, že jsem psala věci, které bych pochopila jenom já a vyvolení. Ale postrádalo by to svůj smysl, takže se řadí už k třetímu nepublikovanému zápisku, který nikdy nespatří světlo světa internetu.
Pokud jste dosud nepochopili, co jsem chtěla sakra vlastně říct, tak mě to mrzí. Stejně nemůžu říct, že by to mělo jednotný smysl, protože ten si v tom každý najde sám a každý třeba někde jinde.
Kašlu na rezignaci, na předsevzetí, na představy, na plány a budu prostě jen zvědavá. Protože mnohem raději žiju přítomností a okamžikem, protože ten mi nikdo vzít nemůže. Hlavním důvodem je to, že jsem sklerotická a neumím (nesnáším) plánovat. Ideální kombinace. Nechám si hezky tu nuladesítku přinést na zlatém (spíš stříbrný, nemám ráda zlato) podnose a počkám si, až mi ji naservírujou a pak budu vesele nadávat nebo budu šťastná, já nevím. Vy víte?

1764 odeslaných sms v roce 09 a 90 provolaných hodin. Počet ukradených brýlí v létě 09 – 3. Počet odloučení od osob – mnoho. Počet filmů, které jsem si zamilovala a které byste měli vidět – mnoho. Počet dní, kdy jsem byla v hluboké depresi – jistě víc než celé tři měsíce. Počet objevených fejků – 1. Počet osobních vítězství – 18. Mohla bych pokračovat dál, ale radši se budu soustředit na to, abych teď zvítězila nad démonem psychologie.

(Nikdy nikoho nenutím, ať mi komentuje spot, ale tentokrát by se mi to docela hodilo. Tak předem děkuju)

Tak já si ty dárky odbudu hned na začátku. Můj první tigi šampon, další dvě serepetičky na vlasy, Hugo Boss Orange, Dokud tě nenajdu od Irvinga, retro budík, zapalovač s Audrey Hepburn (který ovšem nazapaluje a jen snaživě škrtá, protože v něm není náplň), oblečení co jsem si vybrala sama (díkybohu), plyšového medvěda s kterým teď spím místo Ijáčka (potřebuju v noci někoho objímat) a to stačí. Moc toho nebylo, protože nejsou zas tak úplně peníze, ale jsem ráda, že jsem dostala všechno, co jsem chtěla nebo co budu používat. Nechci znít jako malá nevděčná svině, ale hrozně jsem si přála žehličku na vlasy a byla jsem zklamaná a dezorientovaná z toho, že tam nebyla XD Tak si ji koupím sama! Ale samozřejmě Vánoce vůbec nejsou o dárcích. Všichni se těší jen na to, jak se zase jednou sejdou s celou rodinou u Štědrovečerní večeře XDDDD
Letos poprvé jsme se se ségrou neřešily dárkovou situaci a taky to podle toho dopadlo. Mamka dostala 2x stejnou knížku a 2x kosmetiku, ale tu naštěstí jinou. Jsme tak originální dcery XD Gramofon jsem taky nedostala, alébrž se s ním teď chlubí mamka, což vůbec nevadí, neboť si už zákeřně plánuju jeho budoucí obsazení mými deskami.
Fascinuje mě, jak ty Vánoce přitahují emoce..slova mám tě rád/a se v posledních dnech na mém telefonu skloňovala ve všech možných časech a zpráva od kamarádky ze školy mě včera vykolejila na pár hodin :D
Naše žena nám dneska celý den podstrojuje všemožnými výtvory a já se stejně nebojím, že budu kyprá i když vím, že by mi to prospělo. Teď čekám na smaženou žížalu a pak už se budu schovávat před náporem dalšího jídla. Čekám, až mi další chlebíček zaklepe na dveře, slušně se k němu teda chovat nebudu.
Na pět minut denně mě vždycky poctivě zchvátí panika, kolik toho mám a nemám a pak dalších pět minut poctivě něco dělám. Ale víte…

Pokud jste někdo 23. museli jít brzo ráno třeba na autobus (jako třeba já), tak vám vůbec nezávidím. Vylezla jsem z domu a hned mi bylo jasný, že něco není v pořádku. Z kopečka to ještě šlo, ale když jsem se ocitla uprostřed náměstí, na cestě mírně do kopečka, zleva na mě najíždělo auto a já se nemohla dostat tam ani zpátky, tak už jsem byla vyloženě zoufalá. Navíc když už jsem se pohla, tak jsem jen jela pozadu zpátky. Totální disaster. Nakonec jsem se do práce po dvou hodinách dostala taxíkem, který bude postprodukci stát něco pod 1000. Když mě tam tak moc chtěli.
Mám v poslední nějaké masochistické sklony, vždycky si v hlavě vytvořím nějakou bláznivou představu a držím se jí a trápím se a hrozně mě to baví, vážně :D
Jsem zvědavá, jestli příští rok příchod Vánoc bude ještě rychlejší, než ten letošní. Nestihla jsem plno jindy “tradičních” věcí, ani klid, dárky jsem taky nijak zvlášť neřešila, neuvědomila jsem si vůbec nic, což mi příjde jako obrovská škoda. Někdo je možná rád, ale mně se nelíbí představa, že na další uspěchané Vánoce budu čekat další rok. Kdo tu zpomaluje čas?

Řeknu vám, co udělejte každou zimu pravidelně. Kupte si zimní boty na klínku a předpokládejte, že se vám v nich bude celý den chodit skvěle, div skotačit nezačnete. A pak si běhejte celý den po nákupech a hrabejte se v závějích a nadávejte, že už si nikdy takový boty nekoupíte. A pak příjde další krutá zima a co si koupíte? Boty na klínku, správně. Je to můj úděl.

Zjišťuju, že v mé nezbytné výbavě nejspíš chybí foťák. Došlo mi to, když jsem si dneska v tramvaji při snídání suchého rohlíku rozjímala nad tím, jak bych strašně moc chtela někam (do mých vysněných měst) jet jenom na 3 dny a myslím si, že bez foťáku by to nebylo ono. Tímto začínám a končím veškerá novoroční předsevzetí na rok 2010. I 2009 summary odmítám dělat, protože se nebudu hrabat v minulosti. Vypadám jako někdo, koho to baví? o_O

Chci něco lepšího. Nestěžuju si, prostě jenom nejsem smířená s tím, jaké to teď bylo a chci všeho víc, chci to líp a být prostě ráda. Jsem hrozný megaloman (XD) a nevím, jestli jsem jenom moc náročná, nebo mi ostatní kolem mě připadají moc smíření, ale rozhodně se nenechám stahovat tím, co si myslí ostatní. Nikdy se nebudu řídit tím, co mi říkají ostatní, protože je to ne vždycky správně a je lepší nadávat a vyčítat chyby sama sobě, než ostatním. Nechci tím znehodnocovat lidi, co mám ráda. Jde jen o moji povahu, která si nepřipouští vlivy ostatních na mé rozhodování. So..Jen já a moje intuice.

Přemohla mě vánoční atmosféra, čmoudím si tu s milým Františkem a vyprávím mu přitom, jaký to dneska bylo ve škole divný. Profesorka na English literature byla sjetá, protože si dala dva panadoly a kávu a litovala toho, že nám nepřinesla domácí slivovici (blah). Dívali jsme se na dvouhodinovou oscarovou adaptaci Toma Jonese (od Henryho Fieldinga, zapomeňte chvíli na toho zpěváka a jeho sexbomb panebože). Bylo by to skvělé, kdyby nebyla tak příšerná kvalita zvuku. Díky tomu jsem některé řvoucí muže slyšela křičet jen “buááíuáouíáuobáá!”, což vás trochu zmate, když očekáváte ráznou venkovskou angličtinu. Nicméně to vůbec není k tématu XD Před filmem si děvčata z druhé skupinky rozdávala dárky a byla z toho hrozně odvařené a my s našimi děvčaty jsme si daly jen (cozy). Přišlo nám to s Péťou strašně vtipné, jak se tam ošívaly a ječely při rozbalování svíček. Ale co, darovaly nám jeden včelí úleček a 5 lentilek, jsou to hodné ženy.

Měla bych se vyrovnat s tím, že nemůžu mít ráda každého a že ne každý může mít rád mě.

S Františkem už to taky skončilo. Začal se moc rozpínat a naprosto mě v našem vztahu utlačoval, nemohla jsem už dýchat…tak jsem ten jeho vášnivý žár uhasila..Asi si jako kompenzaci udělám palačinky.