Tak já si ty dárky odbudu hned na začátku. Můj první tigi šampon, další dvě serepetičky na vlasy, Hugo Boss Orange, Dokud tě nenajdu od Irvinga, retro budík, zapalovač s Audrey Hepburn (který ovšem nazapaluje a jen snaživě škrtá, protože v něm není náplň), oblečení co jsem si vybrala sama (díkybohu), plyšového medvěda s kterým teď spím místo Ijáčka (potřebuju v noci někoho objímat) a to stačí. Moc toho nebylo, protože nejsou zas tak úplně peníze, ale jsem ráda, že jsem dostala všechno, co jsem chtěla nebo co budu používat. Nechci znít jako malá nevděčná svině, ale hrozně jsem si přála žehličku na vlasy a byla jsem zklamaná a dezorientovaná z toho, že tam nebyla XD Tak si ji koupím sama! Ale samozřejmě Vánoce vůbec nejsou o dárcích. Všichni se těší jen na to, jak se zase jednou sejdou s celou rodinou u Štědrovečerní večeře XDDDD
Letos poprvé jsme se se ségrou neřešily dárkovou situaci a taky to podle toho dopadlo. Mamka dostala 2x stejnou knížku a 2x kosmetiku, ale tu naštěstí jinou. Jsme tak originální dcery XD Gramofon jsem taky nedostala, alébrž se s ním teď chlubí mamka, což vůbec nevadí, neboť si už zákeřně plánuju jeho budoucí obsazení mými deskami.
Fascinuje mě, jak ty Vánoce přitahují emoce..slova mám tě rád/a se v posledních dnech na mém telefonu skloňovala ve všech možných časech a zpráva od kamarádky ze školy mě včera vykolejila na pár hodin :D
Naše žena nám dneska celý den podstrojuje všemožnými výtvory a já se stejně nebojím, že budu kyprá i když vím, že by mi to prospělo. Teď čekám na smaženou žížalu a pak už se budu schovávat před náporem dalšího jídla. Čekám, až mi další chlebíček zaklepe na dveře, slušně se k němu teda chovat nebudu.
Na pět minut denně mě vždycky poctivě zchvátí panika, kolik toho mám a nemám a pak dalších pět minut poctivě něco dělám. Ale víte…

Pokud jste někdo 23. museli jít brzo ráno třeba na autobus (jako třeba já), tak vám vůbec nezávidím. Vylezla jsem z domu a hned mi bylo jasný, že něco není v pořádku. Z kopečka to ještě šlo, ale když jsem se ocitla uprostřed náměstí, na cestě mírně do kopečka, zleva na mě najíždělo auto a já se nemohla dostat tam ani zpátky, tak už jsem byla vyloženě zoufalá. Navíc když už jsem se pohla, tak jsem jen jela pozadu zpátky. Totální disaster. Nakonec jsem se do práce po dvou hodinách dostala taxíkem, který bude postprodukci stát něco pod 1000. Když mě tam tak moc chtěli.
Mám v poslední nějaké masochistické sklony, vždycky si v hlavě vytvořím nějakou bláznivou představu a držím se jí a trápím se a hrozně mě to baví, vážně :D
Jsem zvědavá, jestli příští rok příchod Vánoc bude ještě rychlejší, než ten letošní. Nestihla jsem plno jindy “tradičních” věcí, ani klid, dárky jsem taky nijak zvlášť neřešila, neuvědomila jsem si vůbec nic, což mi příjde jako obrovská škoda. Někdo je možná rád, ale mně se nelíbí představa, že na další uspěchané Vánoce budu čekat další rok. Kdo tu zpomaluje čas?