Vážně se těším na léto. Hodláme s MUP holkama odjet na pracovní stáž do USA nebo někam, kde nám bude příjemně teplo (a příjemně teplo může být jen u moře), ale kde bude taky dostatek hezkých, inteligentních, problematických chlapců. Což je dost prekérní situace, protože jsem si našla oblibu jen v Britech. A odkdy je v UK příjemné teplo, ha?

Za pár posledních dnů jsem nasbírala pár podstatných faktů, který zcela určitě nijak neovlivní můj život. No možná ten rybí tuk.. ->

Neměla bych se denně dívat na 5 dílů Six feet under, protože jsem člověk s labilní psychikou, která nesnese u každého dílu pateticky brečet. Výhodou je, že si pročistím dutiny v mém období zákeřný rýmy. + se mi zdají sny, ve kterých se David s Keithem rozejdou, což mě taky velmi stresuje.

Hannah Montana má pupík. V posledním díle, který jsem viděla totiž klečela a když zvedla nohu, tak se jí vyrýsoval pěknej nepřehlídnutelnej tukovej varhan. Hahah.

Začínám se stávat total freak osobou, která běží křičet na svou mámu za to, že jí bezdůvodně otevřela skříň a pak si uvědmí, že si ji otevřela sama.

Rybí tuk se polyká v obrovských rozpustných kapslích, které vypadají hrozivě a taky se dost hrozivě můžou zaseknout v krku, ale ne jako celý párek. Ne že bych to zkoušela…/

Hlavou se mi v posledních pár dnech honí otázka, jaké to je zabít člověka, kterého zároveň milujete a nenávidíte. Nemusíme si vykládat o tom, že milovat a nenávidět jsou dva odlišné koncepty citů, že ne. Měla bych asi míň číst a míň uvažovat nad podobnou problematikou, ale asi mě prostě jenom nebaví řešit obyčejný problémy.

Nejsem technický typ. Absolutně ne. Zjistila jsem to tak, že jsem si radši koupila žehličku na vlasy Remington Shine Therapy místo hloupé baterky do mého maličkého notebooku. Je mi jasný, že další měsíc nebude moci fungovat samostatně bez své elektrikou napájené pupeční šňůry, ale co s tím můžu dělat?

Nábytek nebudu mít z Ikea. Nějak mě ten jejich koncept nábytku znechutil a raději jsem se poohlídla jinde po mnohem mnohem více sexy nábytku. Sice nebude bílý, ale ne vždycky je bílý nábytek úplně ideální. A ne vždycky je bílý nábytek přesně to, co chcete.

Chtěla jsem jeden celý odstavec strávit pomlouváním druhů osob, které nemůžu vystát, ale! Uvědomila jsem si (ne, já to vlastně vím už dlouho XD), že jsem zkrátka lepší než oni a jsem teď tak nad všemi lidmi bez hodnot a nad lidmi předstírajícími nějaké hodnoty povznesená, že se svou povzneseností dotýkám vesmírných družic. Zpátky na zem mě sráží jen myšlenka na ten nedoručený mail od profesora fonetiky. Bože, co ten chlap celé dny dělá místo opravení mý práce? Pouští si filmy od Woodyho Allena?