Už dávno jsem zjistila, že inteligence není všechno, co můžeme lidem nabídnout, pokud chceme být kvalitní jednotky lidské rasy. A i pokud máme víc než jen to, tak nám nepřísluší pohrdat ostatními. I když to obrovské množství lidí dělá. I já, ano. Ale proboha k čemu to je? Drtivá většina těch, co musí nutně někým pohrdat, je ve skutečnosti nespokojená sama se sebou a potřebuje to jen zakrýt tím, že své problémy přenese na někoho jiného. Je to tak. Další množina to dělá jen tak, z nudy. A pokud to dělá veřejně, tak z toho má navíc možná nějakou tu zvýšenou hladinu adrenalinu. Je to povrchní, děsně povrchní. Ale copak jsme Esmeraldy, abychom někdy nebyli povrchní? XD

Připadá mi, že období, kdy jste svobodní, bez závazků, jste vysokoškoláci, víte, co chcete, máte jasno a víte, že na vás čekají sakra skvělé věci, je to nejlepší. Nojo, začínám být dost patetická.

Minulý týden se udály zvláštní věci. Moje paměť se oživuje ještě teď, nejlíp v noci, kdy mám správně spát. Vždycky si vzpomenu na něco, co jsme s děvčaty dělaly a začnu se hrozně smát, až mi péra v matraci praskaj. Třeba brčko. No nic XD. Dám vám tip -> pokud chcete, aby se noc zvrhla v něco fakt divokého, tak si dejte trochu vína a povídejte si o sexu, masturbaci, bisexualitě apod. a pak jděte ven a tam si dejte hodně vína. Vážně si nejsem jistá, jak jsme se dostaly s P domů, protože já jsem kouřila jednu cigaretu za druhou a mezitím se hystericky smála a plakala a P zase nevěděla, kudy máme jít. Ještě štěstí, že jsme se plazily po Žižkově, protože jinak bychom nepotkaly ty dvě cikánské prostitutky, které nám poradily cestu. Jasně, že znaly název ulice – ve vchodě domu jsou erotické kabinky. Hahah. A víte, čím nejvíc okouzlíte muže z New Yorku? Když jim prozradíte, že jste zrovna úspěšně složili zkoušku z dějin USA! Nic moc, co XD

Zajímavá je moje choutka vlastnit cokoliv vidím, jakmile mám určitý počet promile v krvi. To klidně seberu i ušmudlanou zavšivenou čepici a diář nějakýho masovýho vraha odložené na parapetu domu. Prostě nějakého.

Rozhodla jsem se podstoupit self-destruction koukáním na 1001 films you must see before you die, což vypadá jako docela dobrá podmínka, ale vtip je v tom, že nevíte kdy zemřete. Takže co když zemřete s tím, že jste viděli 998 filmů? To by mě fakt nakrklo.

Jsem ráda, že pajynka zase píše.

A se zvráceným potěšením zjišťuju, že se ze mě stává úchyl a stalker a že mě to baví XD hihi.

Někdy v období před týdnem jsem se dívala na čétédvacetčtyři, kde probíhal rozhovor s nějakým asi hodně skvělým IT, protože se tvářil dost důležitě. Poučoval mě o tom, že si mám alespoň jednou za půl roku změnit heslo, který bude obsahovat písmena, znaky, číslice jinak si mě všichni najdou. Ale jsem snad Bůh, abych myslela ještě na tohle? XD Tak se přiznejte: Jak často si měníte heslo?